Střední škola na Severní Terase v Ústí nad Labem nabízející vzdělání v oborech čtyřleté a osmileté gymnázium, aplikovaná chemie a veřejnosprávní činnost.  Nachází se v městské části s výbornou dopravní dostupností. Součástí školy je vlastní školní jídelna s velmi dobrou kuchyní.

 

Od školního roku 2011/2012 z rozhodnutí zřizovatele byla naše škola spojena se Střední odbornou školou, Stará 100 a od září 2012 patří ke škole budova a chemické obory bývalé Střední průmyslové školy, Stará 99. Zároveň s tím byla škola zařazena mezi "Páteřní školy Ústeckého kraje".

 

Původně škola sídlila v ul. Stavbařů 5, odkud se od školního roku 2023/2024 přemístila do kompletně zrekonstruované budovy v ul. Stará 99. Tato adresa se tak stává novou adresou školy a přestáváme být "stavbařkou".

 

RNDr. Václav Šmejkal

Osobnost, jejíž jméno nese naše škola

Václav Šmejkal se stihl narodit Ferdinandu a Růženě Šmejkalové ještě v době dožívajícího habsburského mocnářství. Konkrétně se tak stalo 2. června 1909 na Žižkově. Následující 1. světová válka zasáhla i do života rodiny Šmejkalových, protože Ferdinand Šmejkal musel narukovat do c. k. armády a zmizel beze stopy ve válečné vřavě.

Situace rodiny nebyla snadná, protože Václav měl ještě dva mladší bratry. Matka je stačila stěží uživit a tak si musel Václav Šmejkal časem přivydělávat na studia. Doučoval méně nadané žáky, opisoval učebnice a kreslil různé obrázky.

Ve dvacátých letech studoval Václav Šmejkal na žižkovském reálném gymnáziu, po maturitě pokračoval ve studiích matematiky a deskriptivní geometrie na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy. Po univerzitních studiích nastoupil na místo učitele na měšťanské škole (dnes odpovídá 2. stupni základní školy) v Trmicích.

Hned po svém příchodu na Ústecko se Václav Šmejkal stal společensky aktivní osobou. Jako vlastenec působil v Sokole, v ochotnickém divadle, zpíval v pěveckém sboru. Kromě toho se připravoval na rigorózní zkoušky, jejichž úspěšným složením mohl užívat titulu doktora přírodních věd.

Dalším výrazným okamžikem v životě dr. Šmejkala byla svatba s Růženou Křikavovou, později se jim narodili dva synové - Přemysl a Ivan. Mnichovská dohoda a obsazení pohraničí hitlerovským Německem narušila harmonický život rodiny Šmejkalových. Stěhují se do Prahy a po několika týdnech dostává dr. Šmejkal umístěnku do Tábora, kde působí v období protektorátu jako středoškolský profesor.

Osvobození Československa a návrat mnoha obyvatel do pohraničí předznamenalo obnovu českého školství v Ústí nad Labem. Ministr školství a národní osvěty jmenoval dr. Šmejkala zatímním správcem, později ředitelem obnoveného reálného gymnázia v Ústí nad Labem. Pověřil jej organizací obnovy výuky, což se mu v několika málo týdnech povedlo a od září 1945 se na gymnáziu vyučovalo, přestože shánění vhodných prostor pro výuku i kvalifikovaných pedagogů bylo velice náročným úkolem.

Současně navázal Václav Šmejkal na své předválečné aktivity, zejména v kulturní oblasti. Jako kulturní referent města Ústí nad Labem se staral o obnovení činnosti městského divadla, rozhlasu, knihovny, muzea i archívu. Zároveň byl oblastním důvěrníkem Československé strany národně socialistické.

Únor 1948 znamenal pro dr. Václava Šmejkala osudový zlom. V té době mu coby řediteli ústeckého gymnázia ukázal jeden z žáků školy protikomunistický leták. Ten jako velice čestný člověk a demokrat považoval za nemravné oznámit tuto skutečnost státní bezpečnosti. Byl v té souvislosti odsouzen k devíti letům těžkého žaláře. Svůj trest si z větší části odpykal v proslulých uranových táborech. Za sepsání textů a básní s vězeňskou tematikou byl v roce 1958 opět odsouzen do vězení, tentokrát na 2 roky.

Po propuštění z vězení se nejdříve nesměl vrátit ke svému učitelskému povolání a společenským aktivitám. Vyučil se zedníkem a živil dělnickými profesemi, později musel znovu maturovat. Přesto se snažil nezanedbávat rozvoj své osobnosti, psal učebnice a básně, dále studoval, často navštěvoval různá kulturní představení a cestoval po českých zemích. Stal se tajemníkem spolku českých bibliofilů a nakonec se směl vrátit i k učitelskému povolání. V březnu 1969 byl rehabilitován.

Dr. Václav Šmejkal zemřel 16. května 1983 v Praze.